Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frühstück bei mir - Falco (Úvod od Claudie Stöckl)

20. 3. 2011

Frühstück bei mir – Falco (Úvod od Claudie Stöckl)

 

            Snídani jsem si musela udělat sama. A vůbec, všechno bylo v Dominikánské republice v únoru 1997 jinak než obvykle, při tomhle rozhovoru s Falcem, jedinou rakouskou mezinárodní popstar. Při „Frühstück bei ihm“ jsme se setkali téměř na den přesně rok před jeho smrtí.

 

            Jen několik vyvolených novinářů přiletělo za pomoci cestovního agenta Helmuta Maurerbauera na Falcovy čtyřicátiny do jeho nové karibské vlasti. Když jsem dorazila do Puerto Plata, hned mi kolegové sdělili neblahé zjištění: Falco se zamknul ve své vile, fotografům Bildu z okna hodně nadával a zdálo se, že nechce s nikým mluvit. A nás, zástupce rakouských médií, kteří jsou s Falcovými náladami a občasnými alkoholovými excesy velice dobře seznámení, to mohlo sotva šokovat. Když jsme za pár hodin s kolegou Georgem Kindelem zaklepali na bílé dveře honosné vily v prázdninovém objektu v Hacienda Resorts, který měl Falco pronajatý už rok jako svůj nový domov, přijal nás Hans Hölzel v šortkách a se svlečeným svrškem, v dobré náladě a v pohodě jako vždycky. Od našeho posledního setkání si dal udělat zvláštní sestřih – týl byl téměř kompletně vyholený a pohodička pod karibskými palmami zanechala nesmazatelné stopy na břiše a na bocích. Termín pro náš rozhovor jsme si domluvili na následující den.

 

            No a tak jsme seděli brzy odpoledne v příjemně zastíněné jídelně vily, tónovaná skla ve dveřích na terasu skýtala nádherný pohled na zvířenou hladinu bazénu a na zářivou karibskou oblohu. Hans mě pobídl, abych se obsloužila z jeho lednice: „Zlatíčko, prostě si vezmi, co chceš.“ Choval se jako správný macho, aby mu náhodou ruce neupadly. Vzala jsem si exotické plody a čaj, on si vzal plechovku energetického nápoje Excalibur, produkt jeho nejlepšího přítele Ronnieho Seuniga. Přesto jsem si všimla jeho pomalých reakcí v jeho gestikulaci i v jeho řeči. Nejdřív se přiznal, že přijel až za ranního úsvitu z 20 kilometrů vzdálené obce Sosua. Tam se častokrát setkával s jednou devětadvacetiletou atraktivní Dominikánkou. Když přišla řeč na jeho ztracenou dceru – test otcovství prokázal devět let po jejím narození, že Katharina Bianca nebyla jeho dítě – viditelně se ho to dotklo a poprosil mě, abychom pokračovali v rozhovoru později: „Už nemám sílu.“ Za 24 hodin jsem ho navštívila znovu – byl najednou euforický, jeho brebentění šlo sotva zastavit. Jestli to byl léčivý spánek nebo to byly drogy.. Bylo to v každém případě velice účinné.

 

            Z těchto dvou rozhovorů se stal jeden z nejlepších dílů „Frühstück bei mir“. Rok na to jsme ho opakovali pod názvem „In memoriam Falco“. Po jeho smrtelné autonehodě 6.2.1998, jen několik kilometrů od vily, byla náhle Hansova slova mnohem více než jen ranní zábava. Tahle slova byla posledním velkým Falcovým rozhovorem. Jeden autentický odkaz na jeden svět, který se náhle skládal ze stovek spekulací a z mnoha podivných „nejlepších“ Falcových přátel.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Škoda,že tak krátké

Europa,20. 3. 2011 19:11

...ale to nevadí. Moc hezky jsem si početla,určitě přelož další ;-)

Re: Škoda,že tak krátké

Falco621998,21. 3. 2011 10:16

Úplně souhlasím s Europou.Budem se těšit na další!